Nechci být soukromníkem

Tenle článek volně navazuje na předchozí článek “nechci být zaměstnancem“. Tentokrát článek nebude vyjadřovat tak jednoznačný názor, jako ten předchozí. Předně proto, že soukromníkem jsem a že mi to v mnoha ohledech v současné době vyhovuje. Nicméně to nevidím, jako dlouhodobě udržitelný stav. Zkrátka, nemá to budoucnost.

OSVČ je z mnoha pohledů fajn. Nemusím se spoléhat na to, jestli najdu někoho, kdo mi dá práci, nemusím se bát, že o ni přijdu, nemusím ráno vstávat, večer brzo spát, skákat jak šéf píská, držet hubu ani krok. Stát mi nebere peníze dřív, než je za odvedenou práci vůbec dostanu, a hlavně - dělám to, co mě baví. Takže v porovnání se zaměstnancem je OSVČ z mého pohledu nesrovnatelně lepší. Samozřejmě to je i mnohem náročnější, člověk musí sám shánět práci, nést veškerou odpovědnost, zařizovat papírování, komunikaci s klienty, marketing, přemýšlet nad vývojem podnikání, hledat vhodné spolupracovníky, atd… Zkrátka, úderem 17h živnostníkovi práce rozhodně nekončí. Přesto všechno mi OSVČ vyhovuje. Zatím.

Největší problém je v tom, že OSVČ si svou nezávislost musí tvrdě zasloužit, odpracovat. Bavme se teď o běžných živnostech, vynechme prozatím internetovou generaci, která je v principu trochu jiný případ. Ale o tom později. Ostatní živnosti stojí a padají právě na práci živnostníka. Den má ale pořád stejně málo hodin a člověk pořád stejně málo energie nebo jí má čím dál tím míň… Z toho je jasné, že měsíční zisk z činnosti živnostníka má pevně daný strop. Od určitého okamžiku už nemůže víc pracovat, aby víc vydělal. Navíc se na této hranici brzo udře, vyhoří… Tudy cesta nevede. Zvyšovat strop nejde tím, že člověk bude prostě pracovat víc. Navíc je to docela pitomý nápad :)

Jedna z možností jak nepracovat víc, ale zvýšit si strop, je začít dělat za víc, např. zvýšit nějak přidanou hodnotu, vybudovat si lepší jméno, dělat něco úplně jiného… To ale není škálovatelné řešení. Tím strop maximálně posuneme o kousek výš, ale zase tam zůstane zavazet.

Pak je tu možnost zvýšit objem práce, ale nedělat ji všechnu sám. Tedy najít někoho/něco, co ji udělají za vás a pokud možno levněji. Aby to fungovalo, je samozřejmě nutné, abyste za práci dostali zaplaceno víc, než zaplatíte tomu, kdo ji za vás udělá. A to je koncept, který už má spíš než s OSVČ mnohem víc společného se společností, firmou. Tento způsob zvyšování stropu mi přijde rozumnější než předchozí, proto nechci být do budoucna OSVČ.

Záměrně jsem nemluvil přímo o zaměstnancích nebo spolupracovnících jako o lidech. Oni to nemusejí být nutně lidi. Jako spolupracovník, který dělá práci za vás, se dají uvažovat různé automatizované prostředky nebo investice (o těch se ale dál rozepisovat nebudu). Ať nechodíme moc daleko, může to být například software nebo internet. Např. E-shop díky spolupráci s panem Internetem funguje a prodává sám od sebe, komunikuje se zákazníky (alespoň v minimální míře, která pro většinu zákazníků stačí) a např. přeposílá objednávky vašemu dodavateli, který zboží zabalí a odešle zákazníkovi. Tenhle virtuální zaměstnanec se postará i o vystavování faktur, případně to rovnou zaúčtuje. Jednou za čas poslušně ohlásí, kolik vám za dané období vydělal.

Příkladů jistě najdete víc a lepších…

Proto mezi skupinu lidí, kteří si zvyšují strop tímto způsobem, řadím i generaci úspěšných internetových podnikatelů. Byť jsou někteří stále oficiálně OSVČ, ve skutečnosti jejich příjem není vždy závislý jen na počtu odpracovaných hodin. Pracují za ně jejich virtuální zaměstnanci. Jsou v podstatě šéfové svých virtuálních společností. Právně jim stačí být OSVČ, ušetří papírování, za virtuální zaměstnance nemusejí platit odvody a vůbec se takoví zaměstnanci z pohledu práva tváří, jako by veškerou práci dělal jen živnostník. A přitom pracují bez nároku na honorář či odpočinek…

Ze soukromníka se stropem, bych se raději v budoucnu přeměnil v někoho, za koho pracují také jiní. Přijde mi to rozumnější než se strhat nebo se spokojit s průměrem.

A na závěr jeden citát, který se docela hodí k tématu:

I would rather earn 1% off a 100 people’s efforts than 100% of my own efforts.
– John D. Rockefeller